Poprvé v historii se Bukanýři dokázali prokousat těžkou sérií v semifinále. Loni i předloni od postupu do finále byli pouze jeden jediný zápas, letos však šlapou jak namazaný stroj. V semifinále si poradili s Patrioty poměrem 4:0. Na otázky odpovídal Martin Polák.
BUKANÝŘI
1. Postupujete do finále poprvé v historii klubu. Co to pro vás osobně a pro celý tým znamená?
Je to výsledek opravdu několika let snažení, zlepšování, tvoření týmu. Moc si toho všichni vážíme a zároveň to je pro nás výzva protože ten ultimátní cíl je pořád před námi.
2. V předchozích dvou sezónách vám finále uteklo doslova o jeden zápas. Měli jste to během série s Patriots při vedeni 3:0 v sérii v hlavě?
Upřímně vlastně ani ne. Každá ta série v minulosti byla trošku jiná a nedá se moc srovnávat s touto. V předchozích 2 letech jsme nepostupovali do play off jako favorité, o to víc jsme se ale snažili hlavně sami sobě dokázat, že to můžeme zvládnout. Ale bohužel nebyli jsme připraveni. Tato série byla jiná, byť po tomto zápase to asi 2x mezi kluky padlo, ale cítili jsme, že tentokrát to prostě zvládneme bez problémů.
3. Dá se říct, že obrat v prvním zápase (z 1:3 na 4:3 v prodloužení) byl moment, kdy jste si řekli: „Letos to už to prostě vyjde“?
Tady se ukázalo přesně to, o čem jsem mluvil v rozhovoru před semifinále. Ptal ses, jestli není negativum, že jsme dlouho nehráli a já jsem odpovídal, že jenom o tom to není, a že v play off rozhodují i jiné věci jako zkušenosti a mentální síla. To je podle mě přesně to, co se naplno ukázalo hned v tom prvním zápase. Nehráli jsme úplně top a ještě snad 2 minuty před koncem jsme prohrávali 1:3. Ale minimálně od půlky druhé části jsme to prostě nezabalili a začali jsme soupeře tlačit a z toho prostě pramenil jak ten dotahující tak ten srovnávací gól 4 vteřiny před koncem. Prostě fyzicky to nebylo ono, ale v hlavách jsme to strašně chtěli dokázat a podařilo se. To ti ukáže, jak ten tým je silný a to se podle mě projevilo i v dalších zápasech série. prostě se nám je podařilo zlomit hned ten první zápas a to říkám se vším respektem k soupeři protože hráli fakt dobře už ve čtvrtfinále a pak i s námi, ale jestli jsme byli někdy nejzranitelnější tak to byl hned ten první zápas a ten jsme nezvládli technicky ale mentálně lépe než soupeř.
4. Série skončila 4:0, ale minimálně první a čtvrtý zápas nebyly jednoznačné. Co rozhodovalo v klíčových momentech?
Já bych spíš řekl že první polovina 1. zápasu, druhá polovina 3. zápasu a pak tak střídavě 4. zápas. To nebylo úplně ono. První zápas byl o psychice a vůli na naší straně. Ten druhý a třetí tam to nemělo dveře, oba zápasy se od půlky spíš jen dohrávali protože jsme trefovali co šlo. U čtvrtého zápasu to bylo dané asi tím okamžikem, selháním soupeře v koncovce a naším ne tak dobrým výkonem. Zaregistroval jsem, že Patriots nebyli v prvním zápase úplně spokojení s výkonem rozhodčích. Tentokrát jsem byl na střídačce a měl jsem lepší přehled o hře a nemyslím, že jsme vyhráli jenom proto, že jsme měli 2 přesilovky. Bylo to o tom, že jsme vyvinuli extrémní úsilí proto, abychom srovnali a zmáčkli jsme soupeře a pak se ti může stát, že vyrobíš faul, nevyhodíš dobře míček atd. Buďme rádi, že si to nepískáme sami mezi sebou. Na druhou stranu, ve čtvrtém zápase měl soupeř 4 přesilovky a dal z nich 1 gól a 1 gól dostal, a podle mě to byly 4 oprávněné tresty které pramenily z toho, že jsme v klíčových soubojích byli pozdě. I to samozřejmě ovlivnilo celkovou hru čtvrtého zápasu, protože těmi našimi tresty jsme sami sebe připravili o možnost dostat se do tempa. Ale rozhodně to bylo jenom námi a naší nedobrou hrou.
5. Do semifinále jste šli rovnou jako vítěz základní části bez čtvrtfinále. Jak těžké bylo naskočit rovnou do ostré série proti rozjetým Patriots, kteří svoji čtvrtfinálovou sérii vyhráli 3:0?
Asi bych se i částečně opakoval jako u otázky výše. Nicméně především my jsme věděli, že jsme favorit. Že to je primárně o nás. Věděli jsme, že odehráli super čtvrtfinále a měli fakt dobře našlápnuto, stejně jako celou základní část. hráli fakt dobře, protože jinak by neskončili třetí. Měli náš respekt a mají ho. Proto naším hlavním cílem bylo nedovolit jim se do toho dostat, aby získali hned z kraje třeba jeden nebo dva zápasy a ukázat jim, že to nepůjde. Museli jsme použít jak fyzické tak mentální síly i kvůli té delší pauze, ale pak už jsme se dostali do tempa a šlo to.
6. Teď stojíte ve vysněném finále. Je to splněný cíl, nebo pro vás práce teprve začíná?
Je to vstupenka někam, o čem jsme snili 10, 11 let. Od začátku sezóny to byla naše základní meta dostat se až sem a teprve teď přichází to, proč jsme se nejen celou tuto sezónu, ale i ty sezóny předtím tak snažili. Náš hlavní cíl je teprve před námi, v hlavě jsme si za tím však šli už dlouho a půjdeme si pro to. Ta vůle dokázat to je u každého jednolivce na maximu.
7. Co říkáš na druhou sérii, která je aktuálně 2:2 a koho si přejete jako tým do finále?
Omlouvám se, píšu to až po tomto víkendu, kdy se o postupujícím rozhodlo. My jsme neměli favorita. Obě varianty jsou srovnatelné, Hodonice šly přes těžké čtvrtfinále. Nyní už víme, že to budou Hodonice, které tím pádem vyřadily Virus a Black Dogs, oba finalisty z minulého ročníku a to do čtvrtfinále šly ze spodních pozic. Mají velmi kvalitní tým, zdobí je rychlost, zarputilost, důslednost. Myslím si, že by to mohlo být fakt super vyvrcholení celé této sezóny a doufám, že to bude zápas po kterém si se soupeřem tak jako tak budeme moci říct, že to byl fakt dobrej florbal.