Mezi stálé arbitry naší ligy už patří několik sezón. Celkem pravidelně píská i vypjaté duely v plya off a zkusil si i zaflové superfinále. Řeč je o gólmanovi superligového Hattricku Brno Kubovi Pechurovi, který letos poprvé ochutnal superligové zápasy. 

1. Jak ses vlastně dostal k florbalu a co tě přivedlo právě k pozici brankáře?

K florbalu jsem se dostal díky rodině. Táta byl trenér, brácha brankář, takže jsem občas chodil sledovat jejich tréninky. Už od malička mě florbal bavil, a tak jsem u něj zůstal. Nejdříve jsem začínal v poli a vydrželo mi to zhruba dva roky, než jsem se přesunul do branky. Dostávali jsme totiž hodně gólů.

2. Ve Znojmě jsi strávil kus své florbalové kariéry. Na co z tohoto období nejraději vzpomínáš?

Nejraději vzpomínám na období v mládeži, kdy jsme každý rok jezdili na turnaje a pravidelně bojovali o nejvyšší příčky. Samozřejmě také na své začátky v A-týmu.

3. Od letošní sezony chytáš za Hattrick Brno v Superlize. Jak se zrodil tento přesun a jaké je to posunout se o patro výš?

Všechno začalo už v minulé sezoně, kdy jsme se Znojmem postoupili do semifinále a mně se navíc dařilo po celou sezonu. Hattricku na konci sezony končil brankář, a tak hledali adekvátní náhradu na další ročník. Nakonec si vyhlédli mě a já jejich nabídku chytat Superligu přijal.

Největší rozdíl vnímám především na trénincích a při řešení herních situací v zápasech. Každá sebemenší chyba se trestá a soupeř ti nedá druhou šanci.

4. Co je podle tebe nejtěžší na životě brankáře a jak se vyrovnáváš s nepovedeným zápasem nebo laciným gólem?

Nejtěžší na pozici brankáře je smířit se s tím, že ve většině zápasů nějaký gól dostaneš. Musíš se s tím naučit pracovat a nenechat se tím rozhodit. Naštěstí je zápasů během sezony dostatek, takže máš většinou už během několika dní příležitost svůj nepovedený výkon napravit.

5. Kromě chytání se pravidelně objevuješ také s píšťalkou v naší ZAFL. Jak ses dostal k rozhodcování a co tě na něm baví?

K rozhodcování jsem se dostal díky svému bývalému učiteli ze střední školy Ivoši Janskému. Jednou jsem si byl zachytat na tréninku Black Dogs a právě tehdy se mě zeptal, jestli bych si nechtěl vyzkoušet také roli rozhodčího.

6. Co tě jako rozhodčího v ZAFL nejvíce trápí? Je to chování hráčů, respekt k rozhodčím, nebo něco úplně jiného?

Myslím, že za dobu, co v ZAFL pískám, což bude už třetí sezona, se toho hodně změnilo. Ze začátku na vás hráči často křičí, neznají vás a jsou zvyklí na rozhodování předchozích sudích. Myslím si ale, že si to za tu dobu všechno sedlo a momentálně nemám problém vlastně s ničím.

7. Co se ti na ZAFL naopak líbí a proč se k nám na pískání pravidelně vracíš?

Vždycky je to především o lidech. Rád kluky vidím a rád si s nimi popovídám. Občas je při rozhodování také trochu rád naštvu a myslím, že se mi to někdy i daří.

8. Dokážeš jako aktivní brankář při rozhodování zachovat odstup, nebo někdy v duchu přemýšlíš, jak bys danou situaci řešil, kdybys stál v brance?

Jelikož nejsem rozhodčím s licencí, při rozhodování vycházím především ze svých zkušeností a pocitů z brankoviště. Zároveň se snažíme s ostatními rozhodčími vzájemně doplňovat, aby naše rozhodování mělo odpovídající úroveň a bylo co nejvíce objektivní.

9. Když porovnáš ZAFL s vyššími soutěžemi, jak hodnotíš herní úroveň naší ligy? Vidíš u nás hráče, kteří by měli potenciál hrát výše?

Myslím si, že se herní úroveň ligy v posledních letech výrazně zvedla. Přirovnal bych ji k regionální lize. Některé týmy už mají opravdu dobrou kvalitu, ale stále je na čem pracovat a co zlepšovat.
Ano, řekl bych že se pár hráčů najde a nebál bych se říct, že by mohli hrát klidně i 1. ligu.

10. Kdo je ve tvých očích nejlepší brankář ZAFL?

Nechtěl bych tím nikoho urazit, ale momentálně je to podle mě Petr Purč z Hodonic. Samozřejmě je ale v lize spousta dalších kvalitních brankářů.

11. A na závěr – kde se vidíš za několik let? Je Superliga tvůj vrchol, nebo by ses viděl ještě výš, někde v zahraničí, nebo třeba i v reprezentaci?

Superliga pro mě byla jedním z milníků, který se mi podařilo splnit. Momentálně se ale soustředím především na své výkony a na to, abych se neustále zlepšoval. Samozřejmě bych byl rád, kdyby se někdy naskytla možnost zachytat si v zahraničí nebo třeba i v reprezentaci, ale to je ještě dlouhá cesta.